Filip Vaiz

Psst! Nedívá se někdo? Tatínek s maminkou už spinkají po té dřině, tak si říkám, že vlezu tátovi na počítač a dám o sobě vědět. Mediawiki, jednoduché heslo, to by zvládlo i blonďaté štěně, natož já.

Jak to vlastně začalo. No já si tohle moc nepamatuju, ale jak asi to mohlo začít. Sice to už píšu po desáté hodině, ale tohle raději přeskočím, abych někoho nepohoršil. Pak jsem rostl a rostl, až to mamince začalo být divné a všimla si mě. A hned prý paňáre nezlob, tak jsem ji aspoň sem tam trošku kopl. V sebeobraně, pochopitelně.

• 
• 

Pak si na mě posvítili. Nebo spíš popípali. Ultrazvukem. Ale nevím, koho to fotili. To přece nejsem já! To je možná medvídek Mr. Beana. Prý moderní technika. Ten druhej už je lepší, tam aspoň vypadám jako člověk.

Jak jsem si tak rostl, maminku už přestávalo bavit se se mnou tahat. Doktoři sice tvrdili něco o půlce prosince, ale maminka ne. Že prý chce rodit 4. prosince. A basta. Asi mě chce dát čertovi. Brrr.

Nakonec to ale dopadlo jinak. Felčaři si nechali maminku v nemocnici. Pár dní si tam bydlela jako v hotelu, až si doktoři řekli, že za 60 korun na den nás tam živit nebudou a že prý musím ven. Jak já jsem za to na ně byl naštvaný! Taky jsem dělal všechno, abych ven nemusel. No nedivte se, uvnitř máte teplo, pořád co jíst. Sucho tam teda moc není, to ne. Ale jinak první třída. No a teď si představte, že vás odsud nějakej sprosťák chce vystěhovat. Tůdle!

Tak to jsem já, Filípek Vaiz

Snažili se mamince vyvolat kontrakce, ale já se vždycky pořádně chytil a vzepřel a kde byli i s celou medicínou? Pak se dokonce podle rozhodli, že mi vypustí bazének a budu muset ven. No co vám mám říkat, naštvali mě. Pořád jsem se ale držel. Ustál jsem i první infůzi oxytocinu, ale druhá už na mě byla moc. Co se dá dělat, tak se na vás půjdu podívat ven.

Doktor mě hned dal sestřičkám, ty mě zabalily, změřily, zvážily... Zkontrolovaly, jeslti mám všechno (mám, však jsem chlap ne?) a dali mě k tátovi. Ten se se mnou naparoval, až hrůza. Přitom na celé věci akorát to tamto. Jo to vlastně vynecháme, jsme se domluvili. Jeslti vás to, děti, zajímá, zeptejte se vlastních rodičů. Asi vám budou říkat, že jste na to malé, ale to holt je život.

• 
• 

U tatínka už mi docházely síly, místo hlasitých protestů už jsem jen pobroukával. Tak ještě rychlá fotka s maminkou a už si mě sestřičky odnesly do prvního patra, aby si rodiče na chvilku odpočali a stihli poinformovat všechny ty strejdy, tedy, dědy, babi, pratety a tak. Já už toho mám dnes taky plné cvičky, tak pro dnešek dobrooou noc a někdy zase ahoj!

Filípek v.r.